Zraněnou poštolku vrátili po dvou měsících zpět
Český svaz ochránců zvířat známe především jako organizátora mezinárodní kampaně „Ukliďme svět!“, kterou dlouhodobě Nadační fond Veolia podporuje, a ze spolupráce se společností Veolia, která na základě doporučení odborníků ČSOP upravuje areály svých provozů tak, aby byla maximálně podporována biodiverzita – přírodní různorodost.
Nyní se seznámíme s další aktivitou a to s Pražskou zvířecí záchrankou, jejíž je ČSOP provozovatelem. Pražská zvířecí záchranka poskytuje pomoc volně žijícím zvířatům na území Prahy a v jejím okolí.
Divoká zvířata bývají nejčastěji zraněna v důsledku dopravních nehod, nárazů do velkých skleněných ploch a drátů vysokého napětí. V případech šťastného konce, kdy se zvíře uzdraví a je schopné vrátit se do přírody, je vypuštěno po ukončení léčby zpět na svobodu.
Návratem do přírody skončil i případ dvouletého samečka poštolky, který byl nalezen 12. 9. v Průhonicích. Zranění křídla, které utrpěl zřejmě při dopravní nehodě, bylo naštěstí lehké. Jinak by se pravděpodobně do přírody už nevrátil. Ptákům totiž zlomeniny kvůli dutým kostem srůstají velmi špatně.
Sameček byl přes dva měsíce v péči zvířecích lékařů. Léčba divokých zvířat probíhá s největší snahou zabránit zvířeti navyknout si na lidi. Léky jsou dávány do potravy a předkládány způsobem, aby ke kontaktu zvířete a člověka docházelo minimálně.
Poštolčího kluka záchranáři vypustili ve čtvrtek nedaleko místa nálezu. „Když najdeme poraněného dravce, snažíme se ho vracet poblíž jeho teritoria. Pták si totiž vytváří návyk na prostředí, na které je fixovaný a může tam mít i různé vztahy s kolegy svého druhu,“ 
objasňuje David Zítka z Pražské zvířecí záchranky, který spolu s patrony dravce herečkou Evou Čížkovskou a hokejistou Davidem Kočím, vyprovodili poštolku na její cestě domů.
Pokud v Praze, a jejím okolí budete svědkem nehody zvířete nebo zraněné zvíře naleznete, zavolejte Pražskou zvířecí záchranku 774 155 185, která zvíře odchytí, poskytne mu první pomoc i následnou péči. Ve většině případů je to to jediné a přitom zásadní, co pro zvíře v nouzi můžeme udělat.