Podolská vodárna slaví letos 90 let
Dominanta Podolského nábřeží. Stavba udivuje a oslňuje turisty i Pražany i po 90 letech. Sochy na jižním průčelí představují řeku Vltavu a její přítoky.
Podolská vodárna je pozoruhodným a jedinečným architektonickým a urbanistickým dílem meziválečné Prahy. Je svědkem toho, jak se město staralo o rozvoj a potřeby svých obyvatel, i toho, že také ryze průmyslová budova může působit dechberoucím dojmem. Její stavba i výběr místa přitom příkladně zapadá do postupného rozvoje pražského vodárenství jako celku. Hlavním tvůrcem podoby nové vodárny byl prof. Antonín Engel, meziválečný urbanista a architekt.
Historie Podolí – jakožto zdroje vody – se přitom začala psát již od konce 19. století. V 80. letech tu totiž na místě současné vodárny byly postaveny dvě původní vodárny – Vinohradská vodárna a Pražská podolská vodárna. Na přelomu 19. a 20. století byly obě vodárny několikrát modernizovány a rozšířeny s tím, jak se zvyšovala spotřeba vody v Praze a jejích předměstích. A konečně roku 1914 byly obě vodárny odstaveny spolu se spuštěním nově zbudované moderní Káranské vodárny.
Oblast Podolí se nicméně své role v zásobení pražské kotliny již nezbavila. Navzdory spuštění nové vodárny se totiž ukázalo, že pokračující rozvoj nově zformovaného hlavního města Prahy její výkon překročí. Z toho důvodu bylo rozhodnuto o stavbě nové vodárny, která dosavadní hlavní vodárnu v Káraném ve výrobě pitné vody podpoří. Jako ideální se nakonec ukázala oblast Podolí, protože skýtala možnost rovnou začít s projektovanou stavbou, aniž by bylo nutno zdlouhavě hledat vhodné umístění. Dne 5. července 1921 došlo k definitivnímu schválení stavby vodárny širší správní komisí pro Velkou Prahu a již o rok později se začalo se samotnou stavbou.
Stavba probíhala dlouhých šest let a roku 1929 byla vodárna uvedena do provozu. Došlo však k realizaci pouze poloviny projektu – severní filtrační haly, administrační budovy a strojovny, dnes označované jako stará strojovna. Provozní budova vodárny byla totiž v době svého spuštění prakticky největší budovou ze železobetonu, která v meziválečném Československu vznikla, a náklady na její stavbu byly opravdu extrémní – rozpočet dosáhl hranice 20 milionů Kč. Unikátní stavba tak v celém Československu nemá až do současnosti obdoby.
Konečnou dnešní podobu vodárna získala v 90. letech 20. století, kdy došlo k její rozsáhlé rekonstrukci. Strojní výbava celé vodárny byla kompletně celá modernizována a byly renovovány původní architektonické prvky, které zanikly během dostavby v 50. a 60. letech. Též se přistoupilo k unikátní vestavbě Muzea pražského vodárenství do budovy staré filtrační stanice, které můžete navštívit. Více informací o prohlídce a zakoupení vstupenek zde.
Podolská vodárna je vynikajícím souborem dochované vodárenské technologie, vsazené do světově jedinečného stavebního komplexu. Podoba vodárny dodnes jitří emoce návštěvníků vodárenského muzea, ale i kolemjdoucích. Mohutný vodárenský komplex tvoří skvostnou dominantu širokého okolí, nepřehlédnutelnou a zároveň přesně zapadající do okolní zástavby. Jejím tvůrcům se povedlo dovedně skrýt ryze industriální účel celé stavby do budovy, která působí dojmem zcela jiného určení. Z Podolské vodárny je tak utvořena jedinečná součást světových dějin architektury. O její výjimečnosti svědčí i zájem mezinárodní komise TICCIH (The International Commit-tee for the Conservation of the Industrial Heritage), která se zabývá zachováním průmyslových památek po celém světě.
