Grant dokazuje, že to, co dělám má smysl, říká pěstounka
První holčičku získala Pavla Bažantová s manželem do náhradní rodinné péče v roce 1992. Po dvou letech následovalo roční děvčátko, potom dva kluci. „Jedna z dcer už má čtyřměsíční holčičku a my jsme babička s dědečkem a moc si to užíváme,“ vypráví s širokým úsměvem paní Bažantová působící v organizaci Děti patří domů, která se věnuje propagaci a podpoře náhradní rodinné péče.
V činnosti Pavlu Bažantovou podporují i Pražské vodovody a kanalizace (PVK) kde pracuje, a Nadační fond Veolia. Ten organizuje již 7 let program MiNiGRANTY® VEOLIA, který přináší podporu prostřednictvím zaměstnanců skupiny Veolia ČR na veřejně prospěšné ekologické, sociální a další aktivity. Letos rozdělil nadační fond 3,6 mil. Kč mezi 148 projektů z celé ČR. Jedním z těch úspěšných je projekt právě paní Bažantové a občanského sdružení Děti patří domů.
„Tomáš k nám přišel v 16 letech. Dva roky před tím jsme ho měli na hostitelské péči, která není nijak dotovaná. V té době jsem se dozvěděla, že Nadační fond Veolia podporuje děti z dětských domovů, a tak jsem jim napsala, že by náš Tomáš potřeboval brusle. To bylo úplně neuvěřitelné, v životě mi nikdo na ty děti nic nedal,“ vzpomíná na dobu, kdy přišla první pomoc. A když pak Tomáš přišel do rodiny a bylo třeba upravit pokoj, zažádala o MiNiGRANTY® VEOLIA.
Letos je získala po sedmé, ale stejně jako v uplynulých pěti případech poputuje 50 tisíc korun na konto občanského sdružení, např. na asistenty, kteří jezdí s dětmi na tábory, podporu osvojitelů, vzdělávání týmu.
„Není to jen o penězích. Někdo mi tím říká, že dělám něco, co má cenu,“ je přesvědčená Bažantová, která v PVK pracuje v laboratoři.
Starat se o čtyři naprosto odlišné děti považuje za dobrý adrenalin. Nejpernější chvíle prý zažili s příchodem posledního chlapce, jemuž v té době bylo šestnáct let. „Myslím, že je to od přírody dobře zařízené, že domů chodí ty nejmladší děti, že se člověku nerodí starší sourozenci. Komu je šestnáct, má za sebou poměrně dlouhou osobní historii, kterou jsme spolu nezažili. Můj muž tomu říká, že ho máme na dovychování,“ a dodává, že je nezbytně nutné přijmout člověka takový, jaký je.
„Kdybych na to byla sama, bylo by těžké vychovávat i jedno dítě. Ve dvou se to táhne lépe,“ skládá Pavla Bažantová hold svému muži.
