ETIOPIE je krásná země plná paradoxů

Voda pro Afriku | Video | Novinky | Archiv článků

19. listopadu 2019

Nadační fond Veolia realizuje od roku 2010 projekt Voda pro Afriku, jehož cílem je usnadnit obyvatelům etiopského venkova přístup k pitné vodě. Zástupci nadačního fondu se proto letos v říjnu vydali na cestu do jižní Etiopie, aby navštívili místa, kde peníze z projektu realizovaného ve spolupráci s českou organizací Člověk v tísni pomáhají. O své zážitky se v následujícím rozhovoru podělila ředitelka NF Veolia Vendula Valentová.

Které regiony Etiopie jste navštívila?

Navštívila jsem jižní Etiopii, část, která se česky nazývá Stát jižních národů, národností a lidu, kde přes 15 let působí Člověk v tísni, náš partner v projektu Voda pro Afriku. Konkrétně jsme pobývali v okresech Alaba, Sidama a městě Awassa. Procestovali jsme vesnice, kde Člověk v tísni s podporou našeho nadačního fondu realizoval projekty na stavbu či opravu vodních zdrojů.

Co konkrétně se již postavilo?

Na začátku jsme se zaměřili na budování sběrných nádrží pro dešťovou vodu. Podpořili jsme projekt na předměstí Awassy. Jednalo se o školu v části Cheffe Konbo, kde byly instalovány nádrže na dešťovou vodu, kterou děti i dospělí používali na mytí rukou.

V okrese Alaba, konkrétně např. ve vesnicích Guba, Gurura Bucho a Hansha, zrealizoval z prostředků NF Veolia a České rozvojové agentury Člověk v tísni projekty na výstavbu nových vodních vrtů a distribučních systémů s tzv. water pointy. To jsou výdejní místa na vodu, která jsou umístěna na dostupných místech ve vesnicích a také ve školách a zdravotních střediscích. Další vodní vrt, distribuční systém a výdejní místa pak vznikly ve vesnici Bargo v okrese Sidama. Prostředky z 9. ročníku projektu Voda pro Afriku byly využity na zbudování přípojek pro nemocnici a několik zdravotních středisek, z nichž jsme navštívily ta ve městě Daaye v okrese Sidama.

Jak probíhá příprava projektu?

Nejprve je potřeba provést geofyzikální průzkum. Pokud potvrdí možný zdroj vody, zahájí se zpracování projektu, po získání všech patřičných povolení a financí se začne vrtat. Vždy je systém nastaven tak, že se voda vytlačí na nejvyšší místo v okolním terénu, kde se kumuluje v nějaké nádrži a odtud je potom gravitačně dopravována do water pointů (výdejních míst). Obvykle totiž není k dispozici zdroj elektrické energie, a tak je vždy snaha o minimální energetickou náročnost výsledného řešení. Vodní vrt v některých případech pokrývá spotřebu vody až pro několik vesnic, tedy pro stovky až tisíce lidí.

Jak si water pointy neboli výdejní místa máme představit?

Podobně jako u nás se dříve chodilo na náves ke studni, místní vesničané chodí s kanystrem k water pointu neboli výdejnímu místu. Jedná se o betonový stojan, kde je několik kohoutků. Taková výdejní místa jsou umístěna na dostupných místech ve vesnicích, dále pak ve školách, nemocnicích či zdravotních střediscích.

Mají místní vodu zdarma, nebo za ni platí?

Za vodu se platí. Ze získaných prostředků se hradí provozní náklady spojené s vrtem a výdejním místem. Největší položkou v ceně vody jsou často náklady na energii. Obvykle jeden kanystr s 20 litry vody stojí od 0,25 do 0,75 birrů, přičemž jeden birr je zhruba 80 haléřů. Za jeden kanystr vody tak místní zaplatí v přepočtu 20 až 60 českých haléřů.

Jaký vztah mají lidé v Etiopii k vodě?

Váží si jí, je to pro ně vzácnost. Ve všech navštívených vesnicích nám dlouze děkovali. Vybudování vrtu znamená obrovskou změnu v kvalitě jejich života. Při návštěvě jižní Etiopie jsem si často uvědomovala, jaké máme štěstí, že žijeme právě tady u nás. V každodenním shonu často není na podobné myšlenky čas, ale je dobře si to připomenout.

Jak hodnotíte práci Člověka v tísni?

Člověk v tísni dělá v Etiopii opravdu záslužnou práci. Zaměstnává zde 200 místních lidí (v Addis Abebě a Awasse), na celé misi je povolen jen jeden zahraniční pracovník a to je v Etiopii Sri Lančan na pozici ředitele mise. Vedle samotného budování a obnovy vodních zdrojů se Člověk v tísni snaží zlepšit i situaci v oblasti hygieny a sanitace, což s vodou úzce souvisí. Dále jsou pak realizovány zemědělské programy zaměřené na rozšíření spektra pěstovaných plodin a účinné zemědělské postupy, programy pro matky s cílem zlepšení výživy dětí a také programy vzdělávací – z prostředků veřejné sbírky českých skautů a škol se staví školy v Etiopii. 

Jak na vás Etiopie zapůsobila?

Je to země krásná, ale plná paradoxů. Na venkově je velká chudoba, lidé žijí v hliněných chýších často bez oken a světla a ve městě o pár kilometrů dál bydlí sice v podobně nuzných domcích, ale v ruce mají mobily. Setkala jsem se s milými lidmi, vděčnými za pomoc.

Co vás v Etiopii nejvíc překvapilo či zaujalo?

Takových věcí a momentů bylo dost, podělím se alespoň o některé.

• Etiopané neznají příjmení. Každý člověk dostane po narození křestní jméno a k němu přijme ještě jméno svého otce, případně děda (tedy např. Marie Karel). Jméno mu zůstane stejné po celý život bez ohledu na sňatky apod.
• Rodný list má pouze asi 20 procent obyvatel. Většinou si je zřizují až v dospělosti, když chtějí začít podnikat.
• Etiopané mají svůj kalendář, který je oproti našemu posunutý o sedm let a osm měsíců dozadu a rok začíná v září. Na úřadě jsme proto dostali povolení k focení s rokem 2012.
• Etiopané používají vlastní písmo vycházející z písma Féničanů. Vzhledově se podobá hebrejštině, ale čte se zleva doprava.
• Venkovští lidé se živí zemědělstvím a pastevectvím. Uvádí se, že Etiopanů je celkem asi 105 milionů a podobného počtu dosahují i tamní stáda skotu. Každopádně se zde chová nejvíce skotu na celém světě.
• Z pěstovaných plodin je zajímavý teff, nutričně bohatá obilovina vyskytující se pouze v Etiopii. Z jeho mouky připravují tradiční chléb zvaný injera (indžera). Vypadá jako obrovská palačinka, ale je hodně kyselý, protože těsto nechávají tři až čtyři dny kvasit.
• Jídlo se téměř nesolí, zato hodně koření. Hojně se používají chilli papričky. Doma i v restauracích jedí lidé u jednoho stolu z jednoho „talíře“, kdy si pravou rukou trhají kousky tradičního chleba a do něj nabírají zeleninu a hlavně maso.
• Vzhledem k nedostatku pitné vody a velmi omezené zdravotní péči stále přetrvává vysoká dětská úmrtnost. Dospělí se pak průměrně dožívají kolem 55 let.